Hry na Playstation 2 a Playstation 3

Lara Croft zažila strmý vzestup i hodně hluboký pád – jako správná celebrita. Svou velikost dokázala tím, že se z bídy vyhrabala a v posledních dvou dílech opět nastavila kurz, vedoucí k původním Tomb Raiderům, které není přehnané nazývat kultovními. Jak Legend, tak Anniversary se povedlo, ovšem ještě chyběl krůček k návratu definitivní slávy, jakéhosi potvrzení, že je Lara a s ní i celá „tombraiderovská“ hratelnost zpět v plné formě. Ten krůček se jmenuje Underworld a pro všechny milovníky série je to vrchol bohaté herní sezóny.

Tomb Raider: Underworld klade nebývalý důraz na příběh. Na začátku je Lara uprostřed svého panství, které sužují plameny a bortící se stěny. Skutečně efektní a dynamický start. Utéct není takový problém, ostatně jste naváděni tutoriálovou pomocí, ale přece jen – takhle přece dobrodružné příběhy se sličnou hrdinkou nezačínaly. Děj se do hry promítá opravdu silně a za několik minut už budete mít první otázku: proč po vás střílejí vaši dřívější přátelé? Inu, to je třeba zjistit – nikoliv však v budoucnosti, ale v minulosti.

Underworld totiž volí retrospektivní formu vyprávění příběhu a scénáristé ji docela zvládli, takže naštěstí nevznikl žádný nesmysl. Naopak, postupně, kousek po kousku, skládáte mozaiku, která vede až k nepochopitelným událostem na začátku, které ale chronologicky stojí téměř na samém konci. Příběh se točí kolem artefaktů, smrti Lařina otce, ztráty matky a tajemné Amandy. Pokud byste o těchto faktorech hrdinčina života náhodou neměli ani potuchy, budete autorům děkovat za to, že do bonusů umístili dobře udělaný sestřih důležitých událostí z minulých dílů.

A rozhodně nespoléhejte na to, že příběh stejně nebudete muset sledovat. To možná platilo pro první Tomb Raidery, ovšem v případě Underworld je vážně povedený a patří k velkým tahákům hry. Právě on může být pro řadu hráčů důvodem, proč se znovu a znovu pokoušet rozlousknout složité hádanky. Zkrátka budou chtít vědět, jak se děj rozvine dál.

Ve studiu Crystal Dynamics evidentně řešili, jak nového Tomb Raidera pojmout. Vrátit se ke kořenům série? Nebo se přidržet dobře rozjeté modernizace započaté Legend, která směřovala kam jinam než k větší akci. Nakonec to dopadlo kompromisem. Některé mise skládají poctu prvním třem dílům a budete v nich především hopsat, ručkovat, slézat, balancovat, houpat se a samozřejmě kombinovat poměrně komplikované mechanické puzzly, abyste si otevřeli přístup do dalších prostor. Jiné mise však na složitosti jakoby zapomínají a dávají průchod vcelku obyčejné akci.

Skákání a všech výše popsaných činností je vře spousta a je dobré, že když se do nich tvůrci pustili, neředili je za rohem akcí. Takže si užijete třeba hodinu adrenalinového zdolávání překážek a řešení hádanek v kuse. Lara se ovládá poměrně příjemně a zpočátku byste s ní neměli mít žádné problémy. Ale s tím, jak začne být prostředí komplexnější, budou se objevovat menší problémy. Zejména pak v tom smyslu, že hrdinka odmítne v klíčovou chvíli udělat pohyb, ke kterému ji navádíte. Zkrátka skočí trochu jinak a vy pak musíte opakovat celou, i když ne nijak dlouhou pasáž. Druhým problémem je potom kamera, která až příliš často odmítá ukázat místo, kam se chystáte skočit, takže je to místy dost o náhodě.

Hádanky naopak musíme jen a jen chválit, jelikož se jejich stavba opravdu povedla. Jistě, ve druhé polovině hry začnete objevovat jejich šablonovitost. Ty větší, jejichž řešení se rozprostírá třeba po několika místnostech, jsou potom mnohdy mistrovskými díly. A někdy je opravdu těžké jim přijít na kloub. Pakliže jste připraveni na zmírnění nadšení z jejich vyřešení, jelikož jste netrpěliví, můžete použít nápovědu v menu, která obvykle dostatečně trkne.

Zřejmě nejslabší součástí hry tak zůstává akční složka. Už se nebojuje jen proti tygrům a dalším zvířátkům, ale i proti lidem. Systém však zůstal v podstatě stejný. Obvykle se stačí spolehnout na automatické zaměřování a držet tlačítko pro střelbu. Lara už si poradí. Nedá se moc mluvit o nějakých taktických přestřelkách s krytím. Na to jsou i nepřátelé docela tupí a stojící na jednom místě. Na druhou stranu je akce docela svižná, nezdržuje, nefrustruje a asi je třeba akceptovat, že jde o nutné zpestření. Na druhé straně máte ony dlouhé pasáže bez střílení…

Tomb Raider: Underworld vypadá moc pěkně a lokace jako Thajsko, Arktida či podmořský chrám se vizuálně povedly na jedničku. Také chvíle strávené pod vodou stojí za to. Obavy z obtížné orientace se naštěstí nenaplnily a Lara se pod hladinou ovládá bezvadně. Kolem a kolem tak můžeme mluvit o nejlepším Tomb Raideru posledních let a povedeném návratu na výsluní. Má sice své chybky, ale často až parádní hratelnost je hravě vyvažuje.