Medal of Honor: Frontline
Hra jako taková začíná vyloděním v Normandii v takzvaný den D. Při jízdě na člunu si můžete vychutnat vybuchující lodě vůkol, smrtonosná letadla nad hlavou, spršky vody připomínající neustávající nepřátelskou palbu kropící vyloďující se oddíly a neméně krásnou přibližující se pláž s romantickým podtextem mrtvol a vybuchujících granátů. Ano, atmosféra se tady povedla na výbornou. Od počátku máte pocit, že se musíte pořád schovávat a že jestli vystrčíte zpoza haldy písku byť jen hlavu, tak vám ji hned někdo ustřelí. Již v první misi se připravte na absolutní řežbu a maximální soustředění. Ona totiž verze pro GC neobsahuje checkpointy, takže když v průběhu mise zemřete, tak začínáte pěkně odznovu. Věřte mi, že když těžký úsek hrajete něco okolo patnácti minut a pak vás zabije víceméně vlastní blbost, tak to poměrně hodně zabolí : ). Mise jsou naštěstí řešeny tak, že na kritických místech nacházíte lékárničky a tak se můžete poměrně často uzdravit. Ovšem i tak je hra opravdu pekelně těžká (možná až zase tak těžká nebude pokud nebudete blázni jako já a dáte si na rozdíl ode mne obtížnost medium : ). Nepřátelé jsou nechutná a necudná sebranka, která se schovává za cokoliv, co najde před sebou a kolikrát ani nechtějí vystrčit svou zatracenou skopčáckou hlavu. Co naopak vystrkují rádi je kulomet a kupodivu se velice často s ním i strefí. Když proti vám běží, tak se snaží kličkovat, aby vám tím znesnadnili míření. Snipeři mají velice dobrou mušku a dokáží poměrně často a poměrně snadno buzerovat. Kolikrát totiž ani nevíte, odkud na vás kdo střílí a tudíž se křečovitě schováváte za rohem a sondujete okolí. Snad 
v žádné hře jsem tolik nevyužíval vyklánění zpoza rohů. Nejen, že nepřátelé jsou chytré hyeny, ale je jich i obrovské množství. Nejednou se mi stalo, že jsem si bláhově myslel, že jsem již v bezpečí a najednou na mě vyběhla tlupa 5-8 Němčourů - hrůza : ). Pokud jste hráli předešlé verze MOH na PSone, tak si určitě pamatujete i sezení za těžkým kulometem a šíleně zběsilé střílení desítek nepřátel. Tento motiv je zde znovu. A nyní se dostávám k jedné ožehavé otázce - jak moc je MoH: Frontline v porovnání s MOH: AA naskriptovaný? A odpověď zní: skoro vůbec. To je samozřejmě dobře, hra pak nepůsobí tak šíleně sterilním a předpřipraveným dojmem. Vojáci se pořád schovávají někam jinam a tu a tam vám provedou i nějaké to pořádné svinstvo.
V průběhu misí se pochopitelně setkáte i se spolubojovníky. Na rozdíl od MOH: AA to nejsou žádní nesmrtelní šílenci, kteří pojmou tuny olova, ale mohou i zemřít. V takovém případě vám s největší pravděpodobností končí i mise. Naštěstí nejsou úplně hloupí, takže se o ně nemusíte tolik starat. Jedna výjimka by se ale přeci jenom našla a to v úrovni, kde musíte zachránit agenta odboje. Když jej totiž vypustíte z vězení a on prostě pořád jde po své předem naplánované a nalajnované trase a vůbec mu nevadí, že do něj střílejí vojáci, tak to je prostě hrůzné! Několikrát jsem akci nedokončil právě kvůli němu a uvedený moment ještě k tomu představuje finále celé mise, takže si to pěkně užijete.
Ovládání je zvládnuto celkem dobře. I když bych přeci jenom měl stížnost vůči zbytečné citlivosti analogových páček. Nechápu, co k tomu vývojáře vede - díky citovanému jste velice často frustrování jenom proto, že se díky ovládání nemůžete trefit. Na tomto poli tak zůstává absolutním vítězem James Bond: Nightfire, kde ovládání bylo navrženo skutečně mistrovsky.
Samostatnou kapitolou je multiplayer, se kterým si užijete spoustou a spoustu zábavy. Ve dvou lidech je to fantastická řežba a vřele doporučuji si pro absolutní realitu nastavit zdraví na 1-5. Hra totiž dostává úplně jiný spád a vy si už opravdu musíte dávat pozor na to, jak se ukazujete nepříteli. Každá rána je potom smrtelná! MoH: Frontline se bohužel nedá dost dobře - narozdíl od Nightfire - hrát ve třech či čtyřech lidech. Engine to nestíhá, hra je pomalá a pak hrajete pouze na náhodu a podle radaru. Za výborný nicméně považuji výběr zbraní, se kterými se střet bude odehrávat. MoH: Frontline nabízí širokou škálu zbraní jak za stranu americkou, tak za německou. U Němců mi přišel nejlepší Sturmgewehr a pod americkou vlajkou Garand M1. Škoda, že ve hře pro jednoho hráče nebyl tak využit. Prostě a jednoduše multiplayer doporučuji všemi deseti a myslím si, že každý by si jej měl vyzkoušet.
A co říci ke grafice a hudbě, zvukům a tak podobně? Grafika je absolutně super. Možná hra obsahuje trošičku fádní a šedé textury, ale ty vynahrazuje výtečná architektura jednotlivých úrovní. Postavy jsou na tom celkem dobře a u nich bych vyzdvihl hlavně obličeje, na kterých si vývojáři rozhodně dali velice záležet. Celková animace postav vypadá dobře a nepůsobí příliš prkenným dojmem. Hudba je skvělá a k tomu již nebudu nic dalšího říkat, kdo zahraje - ten uslyší. Zvuky jsou jak říkají američané „top-notch“ tzn. výborné. Snad jen pistole zní tak trochu jako flusačka, ale to bych jim i prominul…
Prostě a jednoduše MoH: Frontline je něco absolutně výjimečného a kdo vlastní GC a nechá si tuto hru ujít, tak bude mít určitě tučné mínus v herním nebi. Kombinace vyvážené obtížnosti, parádního multiplayeru a nádherné grafiky dělá z této FPS jeden z absolutních a kultovních titulů pro konzole vůbec. Víte jak se to obyčejně říká ….. tutová koupě!!
