MotorStorm
Možná že někteří PS3 nedočkavci četli několik recenzí import verze, kde se bohužel nevyskytovala ani jediná zmínka o nějakém online využití, protože zde žádný online režim nebyl. Je to asi něco jako kdybyste si koupili Aston Martin a mohli zařadit maximálně dvojku. Naštěstí, evropská verze online režim má, což je dost podstatný a pro mnohé hráče jistě zcela zásadní rozdíl. Jinak zůstalo až na drobné úpravy vše při starém. Arkádové závody na tratích proplétajících se známým Monument Halley plné bouraček a nekompromisní AI, kde si můžete rovnou přivařit plynový pedál k podlaze. Podobně jako v sérii Burnout nejde o zážitek z reálné jízdy, ale o potěšení z adrenalinu, který se ve vás začne hromadit díky vymyšleným fyzikálním zákonům, bláznivému chování aut a při každém odpálení tlačítka NITRO. 
Ať už je ale váš vztah k arkádovým závodům jakýkoliv, ještě než si stačíte uvědomit, jestli vám závody tohoto vyhovují, udeří vás do očí stříkající bahno a víceméně fotorealistická textury prostředí. Obzvláště úroveň detailů v plné rychlosti je zcela jedinečná a to v jakékoliv dohlédnutelné vzdálenosti. Velké skoky mezi červenými zvětrávajícími masivy a bahenní lázeň v užších pasážích tratí dávají první srozumitelnou odpověď na to, co asi můžeme očekávat od grafiky s přídomkem next-gen. Pokud tedy nějaká z dostupných her na PS3 opravdu začíná využívat obrovského výkonového potenciálu PS3, pak je to právě MotorStorm. Mimochodem, ona zmiňovaná dohlednost je mnohem větší, než je ve skutečnosti možné a právě tady si člověk teprve pořádně uvědomí, že je to pořád ještě videohra, ve které jde především o to být první v cíli. 
Písečná liga
Pokud jste viděli alespoň jeden z dílů Rychle a Zběsile, nebude vám základní idea hry jistě cizí. Parta chlapíků, co rozhodně nemusejí žebrat na ulici se rozhodla uspořádat terénní závody uprostřed pouště, aby se konečně zjistilo, kdo je opravdu ten nej. „driver“. Aby se to nepletlo, jsou všechny závody takzvaně open, takže se můžete zúčastnit s kterýmkoliv typem nabízeného auta. Celkově je k dispozici 7 různý typů aut, takže asi budete chvilku hledat, které svými vlastnostmi nejlépe vyhovuje vašemu stylu jízdy. Jsou tu motokrosařské motorky, které skvěle zvládají různé kaskadérské skokánky, speciální bahenní buginy, podnikatelské čtyřkolky ATV nebo těžkotonážní kamióny speciál, kde už chybí jen Loprais za volantem. K samotným závodům lze říci jen jediné. Je to honička od začátku až dokonce. Zpočátku to ještě jde, ale jakmile se dostane do vyšších lig, začnou být vaši soupeři nesmírně agresivní a spektakulární bouračky na vás číhají skoro v každé zatáčce. My jsme si ke své krasojízdě vybrali závodní rally auťák, a to především kvůli nejlépe propracovanému modelu řízení. Tady se zřejmě projevila skutečnost, že Evolution Studios mají za sebou velice kvalitní sérii WRC na PS2, takže jablko evidentně nepadlo daleko od stromu. Pocit z jízdy je dynamický, rychlost vám zalézá skoro až za nehty a sem tam samozřejmě chtě nechtě bouráte. Je to vlastně takový mix her Burnout a FlatOut, kde se víceméně staráte pouze o to, abyste co nejčastěji využívali funkci boost. Stisknete X, z výfuku vyšlehne namodralá záře a spalování vašeho motoru na pár vteřin podpoří kapalný dusík, než se zakucká a začne se přehřívat. Pokud se vám omylem přisaje palec ke stisknutému tlačítku, následuje mohutný výbuch, kde si alespoň%n můžete ze všech úhlů pořádně prohlédnout, co se vám vlastně skrývá pod kapotou. Až se nabažíte, bude vaše vozítko milostivě zreinkarnováno a můžete pokračovat. Bohužel vás přitom skoro vždy pár soupeřů předjede bez ohledu na to, jak velký náskok jste před tím měli. Je to prostě arkáda. 
Pouštní nemoc
Najdou se samozřejmě i věci, které se nám moc nelíbí. Například diváků je zoufale málo, nepovzbuzují a jejich grafické provedení je vzhledem k okolí neskutečný výsměch. Dále tu máme na náš vkus velmi málo tratí. Jistě, uznáváme, že když se celý šampionát odehrává v poušti, nemůže se tam zničehonic objevit trať z předměstí San Francisca, ale osm tratí není u takto ambiciózní hry dostačující. Hrozí totiž nebezpečí, že vás vzrůstající obtížnost spolu s opakujícími se tratěmi začnou nudit, takže budete mít chuť odložit ovladač nadobro a právě tady přichází ke slovu spásný multiplayer. Zkusili jsme ho sice jen krátce, ale výsledek byl překvapivě kvalitní. Asi 30 vteřin nám trvalo, než jsme se spolu s dalšími pěti různými hráči připojili do jednoho z nabízených závodů a pak začalo neskutečné peklo. Hromadné strkanice, neustálé bouračky, nečekané reakce soupeřů a neuvěřitelné stíhající jízdy nás znovu utvrdily v názoru, že závodní hra bez multiplayeru je stejně divná, jako letošní dietní zima. A ještě jedna věc nás potěšila. Doprovodných skladeb sice není moc, ale jejich výběr je natolik dobrý, že se jen tak neoposlouchají. Konečně někdo přišel na to, že dávat do track listu kdejakého hejhulu, který umí mlátit do kytary opravdu není třeba.
