Grand Theft Auto: San Andreas
6. 2. 2009
• Grove Street for life, nigga!
Příběh ušel od minulých dílů obrovskou cestu. Ještě ve trojce jsme hráli v kůži nemluvného gangstera, k čemuž se v San Andreas váže jeden krásný sebeironický žertík, kdy se tato postava na krátkou chvíli objeví a nezůstane na ní nit suchá. Ve Vice City už byl Tommy Vercetti pro hráče i díky geniálnímu dabingu Raye Liotty ikonou a aktuální Carl Johnson, tedy CJ… když napíšu, že z něho osobitost prýští jak z nového pramene, bude to stále trochu nevýstižné.
CJ se roku 1992 vrací po pěti letech v Liberty City zpět do rodného Los Santos, aby pohřbil svoji matku, jež záhadně zemřela rukou člena nepřátelského gangu. CJ je členem Grove Street Families, upadajícího gangu, v němž to zrovna sbalil úplatný polda Tenpenny (mimochodem namluvený Samuelem L. Jacksonem). Bez peněz, zbraní a zkušeností tak stojí před Carlem a potažmo vámi epická cesta za pomstou matčiny smrti, získání ztraceného respektu pro sebe i domácí gang a tak nějak obecným ovládnutím celého státu San Andreas.
• Jak chutná to samé potřetí?
Po prvních minutách hraní si možná položíte stejnou otázku jako u Vice City – nepředkládá nám Rockstar jenom převlečený datadisk pro GTA3? Je tu dostatečný počet vylepšení a novinek, aby si hráči nepřípadali podvedení? Odpověď tentokrát není tak jasná, jako u minulého dílu a chvíli to potrvá, než se dostanete San Andreas pod kůži. Jedna věc je však bez diskuze: pokud se rozhodnete hrát San Andreas čistě po linii hlavních dějových misí, užijete si je, jako nikdy předtím. Přestože se chvílemi autoři zjevně nedovedli udržet v rozumných mezích a některá témata jsou s Vice City víc než příbuzná, celkově působí příběh mnohem ucelenějším dojmem a jen málokdy se na mysl vkrádá pocit, že plníte mise bez valnějšího smyslu.
Zpočátku vypadá všechno přímočaře a jasně – je třeba dostat Grove Street zpátky k moci a zdeptat Ballas, rozpínavý gang, jehož členové chodí oblékaní ve svítivě fialových barvách, zatímco GS preferuje brčálově zelenou. Jednoduchý příběhový postup spojený s monotónními misemi ale brzy skončí a San Andreas ukáže CJovi svoji odvrácenou tvář, která však pro hráče znamená otevření bran novým možnostem, kterých je plno.
• Kalifornie převedená do hry
San Andreas totiž není metropole, jako tomu bylo v předchozích dílech, ale rovnou celý stát, v jehož rámci narazíte na velkoměsta, ale i na zalesněné svahy, pouštní oblast s obligátní tajnou vojenskou základnou a maličké vesnice, kde traktory dávají dobrou noc. Seznamování se s hrou začíná v Los Santos, které připomíná Los Angeles a jen pár kilometrů od nafintěného centra s nóbl restauracemi a butiky jsou slumy, domov gangsterů a drogových dealerů.
Rozlehlost s sebou nese daň v podobě zhoršené orientace. Prvních pár hodin budete ve městech vyloženě bloudit, než si zvyknete na rozpoznávání zkratek, nadjezdů, podjezdů, visutých mostů, dálnic atd. Minimapa se sympaticky roztahuje a smršťuje v závislosti na rychlosti pohybu, i tak je ale nevyhnutelné čas od času skočit do menu a podívat se na normální mapu, nebo v lepším případě ji mít vedle sebe rozloženou na papíře.
• Auto se slabším rozjezdem
V základu je to pochopitelně stále to samé GTA a drtivou většinu herního postupu dosáhnete stejným způsobem, jako v předchozích dílech. Vyberete si jednu z nabízených misí od vybraného subjektu, ať už jde o vůdce čínské triády nebo o nesmrtelného právníka Kena Rosenberga, po jejímž splnění se vám přičte trochu respektu a peněz na účtu. Náplň misí je především v první polovině hry identická s misemi z minulých dílů, chvílemi snad až příliš – nechybí například otravné sledování určité osoby, která vás nesmí spatřit, takže se držíte 10 minut zpátky, abyste poté jednoduše vytáhli sniperku a nebožákovi ustřelili hlavu.
S každou další odehranou hodinou jsou však mise komplikovanější, bláznivější a díkybohu zábavnější. U San Andreas je potřeba dost trpělivosti a sled misí je toho je nejjasnějším příkladem. Nechci kazit všechna překvapení, ale budete třeba jezdit na čtyřkolce v pouštních horách, vykrádat banky a kasina, krást auta na dálnici pomocí hřebíkových pásů a mnoho, mnoho dalšího. Autoři také konečně pochopili nutnost dát hráči srozumitelně najevo, co se po něm opravdu chce. Během textového brífinku jsou cílová místa nebo osoby označeny barevně a barevná tečka se objeví také na mapě, takže splést se je skoro nemožné.
• Některé novinky chutnají skvěle...
Vice City přineslo změn početně méně, než San Andreas, ale dovolím si tvrdit, že byly pro hratelnost prospěšnější. To je celkem odvážné tvrzení, které mi zřejmě pěkná řádka skalních GTA fandů neodpustí, mám pro něj ale více než dost důvodů. Začněme přesto zvesela – přibyly stealth mise a rozhodně se nejedná jen o rychlokvašku k zaplácnutí místa. Rockstar v nich zjevně zužitkoval svoje zkušenosti z Manhuntu a hraní vypadá skoro identicky, včetně schovávání se ve stínech a podřezávání krků.
Stealth můžete provozovat jednak v rámci dějových misí, kdy je třeba například ukrást z domu rappera Madd Dogga jeho encyklopedii rýmů a zpacifikovat okolní strážné, nebo zcela volně, pokud najdete potřebný náklaďák k ukládání lupu. V tom případě musíte vyčkat na noc, přijet k vyhlédnutému domku a vynosit ven bedny s cennostmi bez toho, aniž byste vzbudili majitele domu. Stealth je nenáročný a přitom opravdu povedený.
Nově je možné sednout na kolo, které se však na klávesnici ovládá dost krkolomně, gamepad je o hodně lepší. Určitých změn se dočkal i boj zblízka, kde už nestačí jenom mlátit, dokud vám ruce neupadnou. Postupem času se dají naučit nové typy pohybů, třeba kung-fu kopy, a různá komba, jako třeba hození nepřítele na zem a jeho následné dodělání.
• ... jiné jsou na tom hůř
Další mohutně propagované přídavky už na tom tak dobře nejsou a po pár desítkách hodin hraní vám nejspíš stejně jako mně nevyhnutelně dojde, že na zaplácnutí času jsou sice fajn, ale nebudete se u nich tolik bavit - fungují trochu jen coby prostředek pro bezmyšlenkovité bobtnání herní doby. Tak především RPG systém, který ovlivňuje prakticky všechny CJovy schopnosti od střelby z pistole až po ovládání letadel a délku zadržení dechu pod vodou. V propagačních materiálech to všechno zní zajímavě a lákavě, ve skutečnosti je však drtivá většina vlastností prostě otravná.
Například tuk (můžete se přejídat a tloustnout, k ničemu vám to ovšem nebude), svalstvo a stamina. Mohutná svalová hmota sice vypadá ve výčtu statistik dobře, reálně však její využití najdete jen v pěstních soubojích, kdy je stejně mnohem praktičtější sáhnout pro AK47. Je mi jasné, že lidé, kteří stráví se San Andreas většinu dnů příštího roku budou nad podobnými blbůstkami plesat, ale GTA si na MMORPG hraje trochu zbytečně a hlavně je do podobných aktivit hráč nucen, není tu svobodná možnost výběru.
Jedna povedená mise se odehrává na mohutné nákladní lodi vietnamské triády, kam však musíte doplavat pod vodou. Abyste se do mise mohli vůbec pustit, je třeba si zlepšit schopnost plavání (pokud jste to dosud nevytušili, pak ano, v San Andreas jde poprvé v sérii GTA plavat) o tři dílky na stupnici, což trvá přibližně 20 minut. Strávených jak? Nudným držením mezerníku a čekáním na spásnou chvíli, kdy se hra uráčí vám přidělit postupový bod.
Mimochodem, během plavání sice přibývá stamina a maximální hodnota zdraví, ale ubývá svalová hmota – což je, dovolím si podle svých debat s pravidelnými plavci a plavkyněmi, absolutní nesmysl. Svaly pak v případě zájmu můžete doplnit v tělocvičnách během minihry, která spočívá ve střídavém mačkání dvou tlačítek. Dobré na ničení klávesnice a myši, není mi ovšem jasné, koho podobné činnosti mohou zabavit.
• Opravdu si myslíte, že umíte dobře řídit?
Podobných věcí je v San Andreas celá řada a není třeba je vyjmenovávat do poslední, autoři ale podle mého názoru udělali krok vedle, když se rozhodli je nutit všem hráčům. Zbytečně tím trpí tempo hry, kdy je třeba často se odpoutat od dějové linie a vyplňovat čas jednou z aktivit, které jsou ve hře zjevně pouze do počtu.
V řízení všech typů vozidel se postupně zdokonalujete, ačkoliv jsou algoritmy pro přidělování bodů obestřené tajemstvím – zkoušel jsem opakovaně projet stejný kus mise shodným způsobem a zatímco jednou mi přibyl bodík k jízdě autem, v deseti dalších případech se nestalo nic. Po získání aspoň jedné třetiny zkušeností je už vše v pohodě a počáteční problémy s řízením mizí, ale nechápu, proč se musí hráč nutně srovnávat s takovým kontrastem, jako když auta dělají s ruční brzdou zprvu pravidelně hodiny, zatímco s autem nebo motorkou skočit jde klidně z pár set metrů zcela bez úhony.
O dost lépe jsou na tom zbraně, kde jsou úrovně schopností pouze tři a dostat se na maximální hodnotu je otázkou pár úspěšných misí. Po dosažení maxima můžete také používat jednoruční zbraně v dvojkombu, což zvlášť u samopalů navozuje výborný pocit. Arzenál se od Vice City prakticky vůbec nezměnil, nicméně nechybí pár humorných kousků, jako například květinový pugét, který zabíjí na pár zásahů.
• Není Carl jako Carl
Nic ovšem není černobílé a v novinkách se samozřejmě dají najít i osvěžující činnosti, které vyloženě pobaví. Potěšila mě volnost ve vzhledu postavy, kterou měníte pomocí návštěv v kadeřnictví a módních obchodech, které samozřejmě stojí peníze. Narozdíl od jiných nahodilých novinek je Carlova podoba okamžitě ocenitelná a nemusíte kvůli tomu trávit desítky minut úmorným mačkáním pár tlačítek. Je to fajn pocit, vypracovat se ze, s prominutím, socky v bílém nátělníků a ošoupaných džínech v kalifornského nigga gangbangera s obarveným čírem, zlatým řetězem na krku, rolexkami na ruce a značkovým oblečením od mikiny až po boty.
• Jak udělat nekonečnou hru
Podstatně lépe, než pozlátko v podobě RPG vlastností dopadly zlepšení, která obohacují hratelnost a umožňují prodloužit pobyt v San Andreas o mnoho déle nad zhruba 30 hodin, kolik zabere slušným tempem hraná dějová linie. Stejně jako dříve je možné v policejním voze nebo na motorce honit zločince a získávat odměny, vozit pizzu, jezdit taxíkem v nervy drásajícím městském provozu atd., k tomu však přibylo hned několik nových úkolů.
Vykrádání domů jsem již zmínil, dále je tu nelegální zásilková firma, pro kterou budete vozit náklady po celém prostoru San Andreas, můžete se převléct za poslíčka v luxusním hotelu a parkovat hostům auta za hodně tučné spropitné, honit kurýry s dodávkami drog a lámat z nich podíl, kupovat pozemky a dělat z nich po splnění pár misí trvale výdělečná místa, nebo jezdit v jednom z mnoha typů závodů a pokoušet se neprohrát vlastní káru.
Rozlehlost GTA opravdu prospívá a zavdává právě těmto činnostem, které se díky náhodnému výskytu prakticky nemohou omrzet. Speciální místo v nich zaujímá systém přítelkyň, kdy je třeba randit s danou děvou tak dlouho, až vám bude na 100% oddána a získáte tak speciální odměny v podobě nového auta, příbytku atp. Většinou stačí dojet do nejbližšího baru nebo hospody, ženská duše je ovšem nevyzpytatelná a tak budete postupem času třeba cíleně tloustnout nebo zkoušet štěstí na tanečním parketu krokováním do rytmu hraného songu (mimochodem zkuste tento přídavný mod pro interaktivní sexuální scény s přítelkyněmi ala 7 dnů a 7 nocí :)
• Nechte se okouzlit
Přes všechny výtky je kouzlo GTA v San Andreas silnější, než kdy předtím. Žádná jiná hra vám nedá podobnou volnost, která není pouhou iluzí, ale skutečným pobídnutím k vyzkoušení úplně všeho, co hra umožňuje. Pro maniaky je v prvním městě možnost přestříkat 100 grafiti tagů nebo v dalších lokacích najít 50 mořských koníků a 50 předmětů k vyfocení, což vše nahrazuje stovku balíčků z Vice City. Jenom v San Andreas můžete rozvézt pár lidí taxíkem, jít si za utržené peníze koupit lepší bouchačku, naverbovat k sobě pár gangsterů a společně se vydat přes hory a lesy až do pouštních končin, kde sednete do letadla, přeletíte nad vaše oblíbené město a pomalu se snesete přímo do jeho centra padákem. To není fikce, tento a mnoho podobných momentů jsem při hraní skutečně zažil a to je ještě slabý odvar toho, co můžete v San Andreas vymyslet.
S nezaměnitelným kouzlem GTA souvisí také černý humor, který San Andreas znovu pumpuje do politicky silně nekorektních mezí. Pominu již klasické narážky na zabíjení kulhajících důchodkyň motorovou pilou nebo neskutečně drzé reklamy v radiích („Přijďte ochutnat nové kuřecí pochoutky v Cluckin‘ Bell – nikde jinde nechutná zvířecí utrpení tak skvěle!"), San Andreas mě ale dovedlo naprosto uzemnit svým přístupem ke konkurenčním hrám. Výsměšný billboard ke hře True Crime je slabý odvárek proti scéně v Madd Doggově panství, kde jeden z jeho bodyguardů hraje u televize na konzoli (zřejmě Drivera 3) a pronese dost brutální větu, kterou snad raději ani nebudu překládat: „Man, how could Refractions mess up this bad? Tanner, you suck ass!" Tohle by si skutečně nikdo jiný než Rockstar nedovolil.
• Umělá inteligence ostudou
Znovu je bohužel nutné věnovat odstavec ubohé umělé inteligenci, která mi způsobovala stejně jako ve Vice City kolísání krevního tlaku. Pokud bojujete s pár gangstery po boku, je to téměř nevýhoda, protože pravidelně lezou do výhledu a střílí zcela neschopně. Nepřátelé se chovají snad ještě hůř a nemusíte se bát ani dvaceti nepřátel, pokud od nich máte odstup větší než 10 metrů, netrefí totiž ani stodolu a hlavně stojí po většinu času v klidu na místě, i když jim sypete broky do kožichu. Ještě horší je to ovšem na silnicích, auta mají pravidelnou tendenci vjet do vašeho pruhu a zastavit se, což je během náročnějších misí skutečně o nervy.
Hra bohužel trpí silně nevyváženou obtížností, jednak kvůli systému zkušeností, ale především následkem PC ovládání myš+klávesnice. Střelecké boje jsou možná s gamepadem problematické, s myší je však rozdávání headshotů snadné a ke konci hry, kdy je třeba získat pod kontrolu gangu všechna území v Los Santos, jsou boje už hodně stereotypní.
• Já ale nechtěl být pilotem!
Vedle masivního množství aut, které jsou v drtivé většině známé z předchozích dílů, motorek, helikoptér nebo lodí se v San Andreas objevují i letadla, a to jak skutečná, tak dálkově ovládaná. Z nepochopitelných důvodů změnili tvůrci celkem příjemné ovládací schéma z Vice City a létání pomocí klávesnice je v San Andreas naprosté PEKLO. O to horší je skutečnost, že bez letadel pár misí prostě nesplníte a pokud nemáte po ruce solidní gamepad, nejspíše zešedivíte, než vůbec dokončíte leteckou školu. Naštěstí je po většinu hry obtížnost v normálu a tak se neobjevuje ani nuda, ani frustrace tak často.
Dabing neskýtá tolik zvučných jmen, jako v minulých dílech, ale o autentičtější dojem z něho budete mít. Je vidět, že West Coast niggaz namlouvali skuteční, eh, West Coast niggaz a Young Maylay, hlas CJ, v brzké době vydá vlastní rapové album. Hvězdy však úplně nechybí, vedle Samuela L. Jacksona je zde třeba Chris Penn, bratr slavnějšího Seana, nebo Peter Fonda v geniální roli ekonomicky činorodého hipíka, který si říká The Truth.
• Ne úplně nejmodernější technologie
Grafika byla vždycky slabší stránkou GTA a přestože je na San Andreas znát velká spousta práce, stále působí oproti moderním PC hrám trošku zastarale kvůli univerzálnímu enginu Renderware. Hra nese zjevné stigma svého konzolového původu, na druhou stranu si ale můžete dovolit vše rozjet na velice vysokém rozlišení, zapnout vyhlazování hran, maximální možnou dohlednost a stejně vše poběží naprosto plynule (i na GeForce4Ti, ač grafika je na ní značně ošklivější než např. na GeForce 6). Když vezmeme v potaz rozlehlost herního světa, je to skutečně zázrak a důkaz enormní technické zručnosti autorů, která zjevně chybí třeba u Boiling Pointu, hry s podobnou rozsáhlostí.
Nicméně pokud nepatříte mezi vyložené fetišisty, kteří nemohou bez slov jako normal mapping a HDR mapping žít, bude se vám San Andreas líbit. Je to velice barvitá a rozmanitá hra, která dokonale zvládla dynamické změny počasí i denní doby a předvádí líbivé speciální efekty, jako třeba horkem se tetelící vzduch nebo lehké rozmazání obrazu při extrémně vysokých rychlostech jízdy. Jsem dost zvědav, jak bude vypadat příští GTA, které už nejspíše Rockstar vyvine pro konzole nové generace.
Naprosto bezchybný je grafický design měst i všeho dalšího. Nedovedu si představit, jak mohl někdo tak detailně zpracovat plochu o rozloze několika stovek čtverečních kilometrů. Obrázky jsou v tomto směru neprůkazné, San Andreas je třeba vidět v pohybu a užít si ho každým douškem.
Příběh ušel od minulých dílů obrovskou cestu. Ještě ve trojce jsme hráli v kůži nemluvného gangstera, k čemuž se v San Andreas váže jeden krásný sebeironický žertík, kdy se tato postava na krátkou chvíli objeví a nezůstane na ní nit suchá. Ve Vice City už byl Tommy Vercetti pro hráče i díky geniálnímu dabingu Raye Liotty ikonou a aktuální Carl Johnson, tedy CJ… když napíšu, že z něho osobitost prýští jak z nového pramene, bude to stále trochu nevýstižné.
CJ se roku 1992 vrací po pěti letech v Liberty City zpět do rodného Los Santos, aby pohřbil svoji matku, jež záhadně zemřela rukou člena nepřátelského gangu. CJ je členem Grove Street Families, upadajícího gangu, v němž to zrovna sbalil úplatný polda Tenpenny (mimochodem namluvený Samuelem L. Jacksonem). Bez peněz, zbraní a zkušeností tak stojí před Carlem a potažmo vámi epická cesta za pomstou matčiny smrti, získání ztraceného respektu pro sebe i domácí gang a tak nějak obecným ovládnutím celého státu San Andreas.
Po prvních minutách hraní si možná položíte stejnou otázku jako u Vice City – nepředkládá nám Rockstar jenom převlečený datadisk pro GTA3? Je tu dostatečný počet vylepšení a novinek, aby si hráči nepřípadali podvedení? Odpověď tentokrát není tak jasná, jako u minulého dílu a chvíli to potrvá, než se dostanete San Andreas pod kůži. Jedna věc je však bez diskuze: pokud se rozhodnete hrát San Andreas čistě po linii hlavních dějových misí, užijete si je, jako nikdy předtím. Přestože se chvílemi autoři zjevně nedovedli udržet v rozumných mezích a některá témata jsou s Vice City víc než příbuzná, celkově působí příběh mnohem ucelenějším dojmem a jen málokdy se na mysl vkrádá pocit, že plníte mise bez valnějšího smyslu.
Zpočátku vypadá všechno přímočaře a jasně – je třeba dostat Grove Street zpátky k moci a zdeptat Ballas, rozpínavý gang, jehož členové chodí oblékaní ve svítivě fialových barvách, zatímco GS preferuje brčálově zelenou. Jednoduchý příběhový postup spojený s monotónními misemi ale brzy skončí a San Andreas ukáže CJovi svoji odvrácenou tvář, která však pro hráče znamená otevření bran novým možnostem, kterých je plno.
San Andreas totiž není metropole, jako tomu bylo v předchozích dílech, ale rovnou celý stát, v jehož rámci narazíte na velkoměsta, ale i na zalesněné svahy, pouštní oblast s obligátní tajnou vojenskou základnou a maličké vesnice, kde traktory dávají dobrou noc. Seznamování se s hrou začíná v Los Santos, které připomíná Los Angeles a jen pár kilometrů od nafintěného centra s nóbl restauracemi a butiky jsou slumy, domov gangsterů a drogových dealerů.
Po prokousání se z ghetta se otevřou mosty do dalších koutů San Andreas. Druhým městem na řadě je San Fierro, tedy San Francisco se vším všudy, včetně kopcovatých ulic s horolezeckými tramvajemi a všudypřítomného mlžného oparu, který vypadá zvláště za deštivých nocí úžasně. Jen kus od pouštního letiště se nachází Las Venturas, modelované podle Las Vegas včetně neonových kasin.
Vice City působilo oproti Liberty City neskonale rozlehlejším dojmem, San Andreas je však úplně jiná liga. Celý stát, stvořený po vzoru Kalifornie, je neskutečně bohatým mikrosvětem, kde se můžete hodiny a hodiny projíždět třeba na Harley-Davidsonu (ačkoliv samozřejmě nemá ve hře kvůli licenci skutečný název) a vychutnávat střídavě městský cvrkot a nádhernou přírodu, plnou různorodosti a podle chuti doplněnou dobovou country hudbou. V rozlehlosti a přidání venkovských, pouštních a dalších mimoměstských lokací vidím největší klad San Andreas, pocit z jízdy je tu chvílemi doslova nadpozemský.
Slunce vychází a zapadá, čas od času začne pršet nebo spadne mlha a vy se musíte silně kontrolovat, abyste nezapomněli, že se nacházíte před monitorem počítače a nesmíte tím pádem ignorovat základní životní potřeby. Je tu samozřejmě i druhá strana mince, zvláště ke konci hry je třeba v rámci mise urazit šílené vzdálenosti a když se vám po 30 minutách hraní objeví před očima nenáviděný nápis Mission Failed, je to opravdu hodně o nervy.
• Život ve velkoměstě
O to víc si naopak vychutnáte pobyt ve městě, v Las Venturas je třeba možné v přestávce mezi plněním povinných i postranních misí zapadnout do kasina a zkoušet štěstí v sázkách na dostihy nebo si zahrát s profesionálem kulečník, který sice zpracováním nedosahuje ani kousků typu Sharkey's 3D Pool (skvělý kulečník z roku 1990, doporučuji těch pár kB stáhnout a vyzkoušet), ale coby osvěžení funguje na výbornou. Na ulicích panuje cvrkot, gangy a triády mezi sebou nepřetržitě válčí a nepřejte si vidět dopravní nehodu, kdy jednomu z řidičů, nebo častěji řidiček, rupnou nervy. Krev teče proudem, saniťák se nestačí ohánět, policejní vozy nestačí vozit posily a vy se můžete v případě chuti samozřejmě zapojit.
• Auto se slabším rozjezdem
V základu je to pochopitelně stále to samé GTA a drtivou většinu herního postupu dosáhnete stejným způsobem, jako v předchozích dílech. Vyberete si jednu z nabízených misí od vybraného subjektu, ať už jde o vůdce čínské triády nebo o nesmrtelného právníka Kena Rosenberga, po jejímž splnění se vám přičte trochu respektu a peněz na účtu. Náplň misí je především v první polovině hry identická s misemi z minulých dílů, chvílemi snad až příliš – nechybí například otravné sledování určité osoby, která vás nesmí spatřit, takže se držíte 10 minut zpátky, abyste poté jednoduše vytáhli sniperku a nebožákovi ustřelili hlavu.
S každou další odehranou hodinou jsou však mise komplikovanější, bláznivější a díkybohu zábavnější. U San Andreas je potřeba dost trpělivosti a sled misí je toho je nejjasnějším příkladem. Nechci kazit všechna překvapení, ale budete třeba jezdit na čtyřkolce v pouštních horách, vykrádat banky a kasina, krást auta na dálnici pomocí hřebíkových pásů a mnoho, mnoho dalšího. Autoři také konečně pochopili nutnost dát hráči srozumitelně najevo, co se po něm opravdu chce. Během textového brífinku jsou cílová místa nebo osoby označeny barevně a barevná tečka se objeví také na mapě, takže splést se je skoro nemožné.
• Některé novinky chutnají skvěle...
Vice City přineslo změn početně méně, než San Andreas, ale dovolím si tvrdit, že byly pro hratelnost prospěšnější. To je celkem odvážné tvrzení, které mi zřejmě pěkná řádka skalních GTA fandů neodpustí, mám pro něj ale více než dost důvodů. Začněme přesto zvesela – přibyly stealth mise a rozhodně se nejedná jen o rychlokvašku k zaplácnutí místa. Rockstar v nich zjevně zužitkoval svoje zkušenosti z Manhuntu a hraní vypadá skoro identicky, včetně schovávání se ve stínech a podřezávání krků.
Nově je možné sednout na kolo, které se však na klávesnici ovládá dost krkolomně, gamepad je o hodně lepší. Určitých změn se dočkal i boj zblízka, kde už nestačí jenom mlátit, dokud vám ruce neupadnou. Postupem času se dají naučit nové typy pohybů, třeba kung-fu kopy, a různá komba, jako třeba hození nepřítele na zem a jeho následné dodělání.
• ... jiné jsou na tom hůř
Další mohutně propagované přídavky už na tom tak dobře nejsou a po pár desítkách hodin hraní vám nejspíš stejně jako mně nevyhnutelně dojde, že na zaplácnutí času jsou sice fajn, ale nebudete se u nich tolik bavit - fungují trochu jen coby prostředek pro bezmyšlenkovité bobtnání herní doby. Tak především RPG systém, který ovlivňuje prakticky všechny CJovy schopnosti od střelby z pistole až po ovládání letadel a délku zadržení dechu pod vodou. V propagačních materiálech to všechno zní zajímavě a lákavě, ve skutečnosti je však drtivá většina vlastností prostě otravná.
Například tuk (můžete se přejídat a tloustnout, k ničemu vám to ovšem nebude), svalstvo a stamina. Mohutná svalová hmota sice vypadá ve výčtu statistik dobře, reálně však její využití najdete jen v pěstních soubojích, kdy je stejně mnohem praktičtější sáhnout pro AK47. Je mi jasné, že lidé, kteří stráví se San Andreas většinu dnů příštího roku budou nad podobnými blbůstkami plesat, ale GTA si na MMORPG hraje trochu zbytečně a hlavně je do podobných aktivit hráč nucen, není tu svobodná možnost výběru.
Jedna povedená mise se odehrává na mohutné nákladní lodi vietnamské triády, kam však musíte doplavat pod vodou. Abyste se do mise mohli vůbec pustit, je třeba si zlepšit schopnost plavání (pokud jste to dosud nevytušili, pak ano, v San Andreas jde poprvé v sérii GTA plavat) o tři dílky na stupnici, což trvá přibližně 20 minut. Strávených jak? Nudným držením mezerníku a čekáním na spásnou chvíli, kdy se hra uráčí vám přidělit postupový bod.
Mimochodem, během plavání sice přibývá stamina a maximální hodnota zdraví, ale ubývá svalová hmota – což je, dovolím si podle svých debat s pravidelnými plavci a plavkyněmi, absolutní nesmysl. Svaly pak v případě zájmu můžete doplnit v tělocvičnách během minihry, která spočívá ve střídavém mačkání dvou tlačítek. Dobré na ničení klávesnice a myši, není mi ovšem jasné, koho podobné činnosti mohou zabavit.
• Opravdu si myslíte, že umíte dobře řídit?
Podobných věcí je v San Andreas celá řada a není třeba je vyjmenovávat do poslední, autoři ale podle mého názoru udělali krok vedle, když se rozhodli je nutit všem hráčům. Zbytečně tím trpí tempo hry, kdy je třeba často se odpoutat od dějové linie a vyplňovat čas jednou z aktivit, které jsou ve hře zjevně pouze do počtu.
V řízení všech typů vozidel se postupně zdokonalujete, ačkoliv jsou algoritmy pro přidělování bodů obestřené tajemstvím – zkoušel jsem opakovaně projet stejný kus mise shodným způsobem a zatímco jednou mi přibyl bodík k jízdě autem, v deseti dalších případech se nestalo nic. Po získání aspoň jedné třetiny zkušeností je už vše v pohodě a počáteční problémy s řízením mizí, ale nechápu, proč se musí hráč nutně srovnávat s takovým kontrastem, jako když auta dělají s ruční brzdou zprvu pravidelně hodiny, zatímco s autem nebo motorkou skočit jde klidně z pár set metrů zcela bez úhony.
O dost lépe jsou na tom zbraně, kde jsou úrovně schopností pouze tři a dostat se na maximální hodnotu je otázkou pár úspěšných misí. Po dosažení maxima můžete také používat jednoruční zbraně v dvojkombu, což zvlášť u samopalů navozuje výborný pocit. Arzenál se od Vice City prakticky vůbec nezměnil, nicméně nechybí pár humorných kousků, jako například květinový pugét, který zabíjí na pár zásahů.
• Není Carl jako Carl
Nic ovšem není černobílé a v novinkách se samozřejmě dají najít i osvěžující činnosti, které vyloženě pobaví. Potěšila mě volnost ve vzhledu postavy, kterou měníte pomocí návštěv v kadeřnictví a módních obchodech, které samozřejmě stojí peníze. Narozdíl od jiných nahodilých novinek je Carlova podoba okamžitě ocenitelná a nemusíte kvůli tomu trávit desítky minut úmorným mačkáním pár tlačítek. Je to fajn pocit, vypracovat se ze, s prominutím, socky v bílém nátělníků a ošoupaných džínech v kalifornského nigga gangbangera s obarveným čírem, zlatým řetězem na krku, rolexkami na ruce a značkovým oblečením od mikiny až po boty.
• Jak udělat nekonečnou hru
Podstatně lépe, než pozlátko v podobě RPG vlastností dopadly zlepšení, která obohacují hratelnost a umožňují prodloužit pobyt v San Andreas o mnoho déle nad zhruba 30 hodin, kolik zabere slušným tempem hraná dějová linie. Stejně jako dříve je možné v policejním voze nebo na motorce honit zločince a získávat odměny, vozit pizzu, jezdit taxíkem v nervy drásajícím městském provozu atd., k tomu však přibylo hned několik nových úkolů.
Vykrádání domů jsem již zmínil, dále je tu nelegální zásilková firma, pro kterou budete vozit náklady po celém prostoru San Andreas, můžete se převléct za poslíčka v luxusním hotelu a parkovat hostům auta za hodně tučné spropitné, honit kurýry s dodávkami drog a lámat z nich podíl, kupovat pozemky a dělat z nich po splnění pár misí trvale výdělečná místa, nebo jezdit v jednom z mnoha typů závodů a pokoušet se neprohrát vlastní káru.
Rozlehlost GTA opravdu prospívá a zavdává právě těmto činnostem, které se díky náhodnému výskytu prakticky nemohou omrzet. Speciální místo v nich zaujímá systém přítelkyň, kdy je třeba randit s danou děvou tak dlouho, až vám bude na 100% oddána a získáte tak speciální odměny v podobě nového auta, příbytku atp. Většinou stačí dojet do nejbližšího baru nebo hospody, ženská duše je ovšem nevyzpytatelná a tak budete postupem času třeba cíleně tloustnout nebo zkoušet štěstí na tanečním parketu krokováním do rytmu hraného songu (mimochodem zkuste tento přídavný mod pro interaktivní sexuální scény s přítelkyněmi ala 7 dnů a 7 nocí :)
• Nechte se okouzlit
Přes všechny výtky je kouzlo GTA v San Andreas silnější, než kdy předtím. Žádná jiná hra vám nedá podobnou volnost, která není pouhou iluzí, ale skutečným pobídnutím k vyzkoušení úplně všeho, co hra umožňuje. Pro maniaky je v prvním městě možnost přestříkat 100 grafiti tagů nebo v dalších lokacích najít 50 mořských koníků a 50 předmětů k vyfocení, což vše nahrazuje stovku balíčků z Vice City. Jenom v San Andreas můžete rozvézt pár lidí taxíkem, jít si za utržené peníze koupit lepší bouchačku, naverbovat k sobě pár gangsterů a společně se vydat přes hory a lesy až do pouštních končin, kde sednete do letadla, přeletíte nad vaše oblíbené město a pomalu se snesete přímo do jeho centra padákem. To není fikce, tento a mnoho podobných momentů jsem při hraní skutečně zažil a to je ještě slabý odvar toho, co můžete v San Andreas vymyslet.
S nezaměnitelným kouzlem GTA souvisí také černý humor, který San Andreas znovu pumpuje do politicky silně nekorektních mezí. Pominu již klasické narážky na zabíjení kulhajících důchodkyň motorovou pilou nebo neskutečně drzé reklamy v radiích („Přijďte ochutnat nové kuřecí pochoutky v Cluckin‘ Bell – nikde jinde nechutná zvířecí utrpení tak skvěle!"), San Andreas mě ale dovedlo naprosto uzemnit svým přístupem ke konkurenčním hrám. Výsměšný billboard ke hře True Crime je slabý odvárek proti scéně v Madd Doggově panství, kde jeden z jeho bodyguardů hraje u televize na konzoli (zřejmě Drivera 3) a pronese dost brutální větu, kterou snad raději ani nebudu překládat: „Man, how could Refractions mess up this bad? Tanner, you suck ass!" Tohle by si skutečně nikdo jiný než Rockstar nedovolil.
• Umělá inteligence ostudou
Znovu je bohužel nutné věnovat odstavec ubohé umělé inteligenci, která mi způsobovala stejně jako ve Vice City kolísání krevního tlaku. Pokud bojujete s pár gangstery po boku, je to téměř nevýhoda, protože pravidelně lezou do výhledu a střílí zcela neschopně. Nepřátelé se chovají snad ještě hůř a nemusíte se bát ani dvaceti nepřátel, pokud od nich máte odstup větší než 10 metrů, netrefí totiž ani stodolu a hlavně stojí po většinu času v klidu na místě, i když jim sypete broky do kožichu. Ještě horší je to ovšem na silnicích, auta mají pravidelnou tendenci vjet do vašeho pruhu a zastavit se, což je během náročnějších misí skutečně o nervy.
Hra bohužel trpí silně nevyváženou obtížností, jednak kvůli systému zkušeností, ale především následkem PC ovládání myš+klávesnice. Střelecké boje jsou možná s gamepadem problematické, s myší je však rozdávání headshotů snadné a ke konci hry, kdy je třeba získat pod kontrolu gangu všechna území v Los Santos, jsou boje už hodně stereotypní.
• Já ale nechtěl být pilotem!
Vedle masivního množství aut, které jsou v drtivé většině známé z předchozích dílů, motorek, helikoptér nebo lodí se v San Andreas objevují i letadla, a to jak skutečná, tak dálkově ovládaná. Z nepochopitelných důvodů změnili tvůrci celkem příjemné ovládací schéma z Vice City a létání pomocí klávesnice je v San Andreas naprosté PEKLO. O to horší je skutečnost, že bez letadel pár misí prostě nesplníte a pokud nemáte po ruce solidní gamepad, nejspíše zešedivíte, než vůbec dokončíte leteckou školu. Naštěstí je po většinu hry obtížnost v normálu a tak se neobjevuje ani nuda, ani frustrace tak často.
Svůj díl viny na tom má i kamera a systém ukládání - obojí jsem ostatně kritizoval u Vice City a bohužel se neobjevily změny k lepšímu, u kamery spíše k horšímu. Jinak nechybí možnost nahrát si půlminutový replay. Hlavně bych už konečně uvítal, kdyby Rockstar umožnil PC hráčům ukládat hru kdykoliv, opakuje se totiž bolestný syndrom splnění obtížné mise, načež vás po cestě k domku s možností uložení někdo zabije/přejede/zatkne… Není ani úplně praktické, když chcete po dodělání mise jít konečně spát (u San Andreas se dá pojem o čase ztratit dost snadno) a čeká vás ještě pár minut jízdy nebo letu před kýženým odpočinkem.
• Posloucháte K-JAH West
Tradičně načnu hodnocení technického zpracování u zvuku, který je taktéž tradičně skvělý. Zvuky aut a zbraní jsou nadprůměrné, daleko podstatnější je však u GTA hudba a dabing. Rádia tentokrát hrají to nejlepší z hudby devadesátých let a počet stanic vzrostl na 12, z nichž je 10 hudebních (hip-hop, country, funk, groove, rock, soul, house, reggae…), 1 klasicky geniální sociopatická talk-show a poslední předvolba je vyhrazena vašemu vlastnímu výběru skladeb ve formátech WAV a OGG, s odpovídajícími kodeky však přehrajete samozřejmě i MP3, WMA, M4A a další formáty.
Ačkoliv se mi osobně líbil hudební výběr více v předchozích dílech, San Andreas si rozhodně najde svoje fanoušky, hvězd tu je rozhodně dost: George Clinton, Kiss, Rod Stewart, Joe Cocker, David Bowie, 2 Pac, Cypress Hill, Faith No More, Rage Against the Machine, Primal Scream, James Brown, A Guy Called Gerald a mnozí další. Škoda, že chybí původně ohlašované bomby jako Nirvana, Verve nebo Radiohead. Soundtrack na 8 CD jinak je ke koupi v zahraničních obchodech.
Dabing neskýtá tolik zvučných jmen, jako v minulých dílech, ale o autentičtější dojem z něho budete mít. Je vidět, že West Coast niggaz namlouvali skuteční, eh, West Coast niggaz a Young Maylay, hlas CJ, v brzké době vydá vlastní rapové album. Hvězdy však úplně nechybí, vedle Samuela L. Jacksona je zde třeba Chris Penn, bratr slavnějšího Seana, nebo Peter Fonda v geniální roli ekonomicky činorodého hipíka, který si říká The Truth.
• Ne úplně nejmodernější technologie
Grafika byla vždycky slabší stránkou GTA a přestože je na San Andreas znát velká spousta práce, stále působí oproti moderním PC hrám trošku zastarale kvůli univerzálnímu enginu Renderware. Hra nese zjevné stigma svého konzolového původu, na druhou stranu si ale můžete dovolit vše rozjet na velice vysokém rozlišení, zapnout vyhlazování hran, maximální možnou dohlednost a stejně vše poběží naprosto plynule (i na GeForce4Ti, ač grafika je na ní značně ošklivější než např. na GeForce 6). Když vezmeme v potaz rozlehlost herního světa, je to skutečně zázrak a důkaz enormní technické zručnosti autorů, která zjevně chybí třeba u Boiling Pointu, hry s podobnou rozsáhlostí.
Nicméně pokud nepatříte mezi vyložené fetišisty, kteří nemohou bez slov jako normal mapping a HDR mapping žít, bude se vám San Andreas líbit. Je to velice barvitá a rozmanitá hra, která dokonale zvládla dynamické změny počasí i denní doby a předvádí líbivé speciální efekty, jako třeba horkem se tetelící vzduch nebo lehké rozmazání obrazu při extrémně vysokých rychlostech jízdy. Jsem dost zvědav, jak bude vypadat příští GTA, které už nejspíše Rockstar vyvine pro konzole nové generace.
Naprosto bezchybný je grafický design měst i všeho dalšího. Nedovedu si představit, jak mohl někdo tak detailně zpracovat plochu o rozloze několika stovek čtverečních kilometrů. Obrázky jsou v tomto směru neprůkazné, San Andreas je třeba vidět v pohybu a užít si ho každým douškem.
