Tom Clancy´s EndWar
Tři soupeřící strany se neustále rozpínaly, a ačkoliv občas zaznamenaly mírné třenice, nikdy se nejednalo o nic vážného. To se však změnilo v roce 2020. V tu dobu totiž měla být uskutečněna závěrečná fáze systému Freedom Star, ale stalo se něco, s čím nemohl počítat vůbec nikdo. Do hry se totiž vložila čtvrtá strana, která rozesela své teroristické buňky po celém světě, a prvním cílem bylo právě vesmírné středisko, které bylo toho dne kompletně srovnáno se zemí. USA, Evropa i Rusko musely čelit společnému nepříteli, který si nebral servítky, vraždil, loupil a plenil všude, kde se jen dalo. Společný zájem však dlouho nevydržel a poté, co teroristé v ruských uniformách zaútočili na jadernou elektrárnu v Dukovanech, se celosvětový konflikt mohl rozhořet naplno. Bratr neznal bratra, hranice neznamenaly nic – vyhraje ten, kdo přežije.
Jak je u Toma Clancyho zvykem, neokázalé úvody rozhodně nejsou jeho stylem, i když se jedná o „pouhou“ realtimovou strategii. Ovšem ne jen tak ledajakou. Vůbec poprvé totiž můžete zcela zapomenout na myš, joypad, klávesnici a podobné zbytečnosti. K plné spokojenosti vám bude stačit headset, neboli sluchátka s mikrofonem. EndWar je totiž úplně první strategie, ve které se budete moci cítit jako skuteční generálové, kteří udílí své rozkazy jednotkám přímo na bojišti. Stačí zmáčknout čudlík a pořádně zařvat (nebo třeba jen distingovaně zašeptat) „Unit 12 move to Lima“ a jednotka jde. Kombinací povelů, které můžete na své vojáky štěkat je opravdu hodně, a pokrývají naprosto vše, co byste jinak museli pracně naklikávat. Navíc to prostě vypadá efektně, když nic netušící osoba přijde do místnosti, chvíli kouká na obrazovku a vy jen tak z ničeho nic prohlásíte „Unit 5 camera“ (přepne se pohled na vámi zvolenou jednotku), „Unit 2 secure target“ (jednotka ovládne vámi zvolený kontrolní bod) a „Unit 8 attack target 4“ (jednotka se přesune a začne útočit na vámi označeného nepřítele). To vše během pěti vteřin, elegantně, rychle, jednoduše a hlavně bezproblémově.
Pokud by vám ale výše popsané ovládání hlasem nevyhovovalo, stále se můžete spolehnout i na klasické povely skrze joypad. A i zde udělalo šanghajské studio Ubisoftu několik výrazných změn oproti konkurenci, které vám ovládání maximálně zpříjemní. Vždy totiž ovládáte maximálně dvanáct svazů jednotek, jejichž stav neustále vidíte na obrazovce a můžete mezi nimi libovolně přepínat, takže odpadá složité hledání zapadlé sedmé roty, kterou jste nedopatřením odložili kamsi do Boubínského pralesa. Měřítko map je také nastaveno naprosto ideálně a i když nejsou nikterak obrovské, díky vhodně zvolenému pohledu kamery (tanky a pěšáci nevidí ze země nic a vy s nimi, zatímco vrtulníky na všechno to dění shlížejí pěkně z výšky) máte pocit, jako byste bojovali na nekonečné ploše. Ačkoliv máte na vybranou pouze ze sedmi typů jednotek, jedná se spíš o výhodu, protože si díky tomu můžete snadněji ušít strategii přímo na tělo a hlavně – není to zbytečně překomplikované. Přeživší si sebou odnesete do další mise a za vyhrané peníze (jejichž výše závisí na zničených nepřátelích, zabraných kontrolních bodech a několika dalších věcech) jim v kasárnách můžete dokoupit různá vylepšení. Stejně tak ale můžete investovat své peníze do podpůrných bonusových zbraní, jako je třeba elektromagnetický impulz z orbitálního děla, nebo špionážní satelit, který vám odhalí pozici nepřátelských jednotek na mapě.
Hlavní kampaň je překvapivě dlouhá a spíše než hry typu Command & Conquer připomene již zmiňovanou legendární Dune 2. Mezi jednotlivými bitvami totiž musíte určit na taktické mapě, o jaké území svedete boj, nebo naopak budete bránit před náporem nepřátel. Ostatní dvě válčící strany mezi tím rozhodně nelení a výsledkem je velmi dynamický a živý vývoj, v němž vy nejste (minimálně zpočátku) tou absolutně rozhodující silou, ale pouze jedním z mnoha, na kterém nezávisí osud světa, ale pouze malého regionu, symbolizovaného tečkou na mapě. Samotné boje pak probíhají podobně jako v deset let staré akční hře Wargames: Defcon 1 pouze s tím rozdílem, že jednotky neovládáte přímo, ale přes taktické příkazy. Na začátku každé mise si nejdříve zvolíte výchozí sestavu a pak se v závislosti na úkolu vrhnete spolu se spřátelenou pěchotou (ovládanou umělou inteligencí – slouží však spíše jako nárazníky před vaší jednotkou) do víru akce. Ta může mít hned čtyři podoby.
V Assaultu jde pouze o střet hrubé síly a vítězství mohou shrábnout jen ti nejsilnější. Conquest je ale mnohem zajímavější. Máte omezený počet posil (jednotek v záloze, které lze povolat do boje) a snažíte se ovládnout nadpoloviční počet kontrolních bodů, zatímco soupeři jde samozřejmě o to samé. Raid zase bude nejvíce vyhovovat sabotérům, kterým nedělá problém ničení klíčových budov protivníka a Siege je vyhrazen pouze pro dobývání hlavních měst jednotlivých stran, kdy musíte po určitou dobu ovládat hlavní kontrolní bod, který je vždy velmi hutně opevněn a nepřítel samozřejmě nebude mít pražádnou chuť vám ho jen tak přenechat. Všechny tyto módy jsou samozřejmě přístupné i v multiplayeru, který je nedílnou součástí hry a v němž si nebudete budovat svou reputaci ničím jiným, než právě množstvím vyhraných bitev. Samozřejmě platí, že i zde si můžete dle libosti poskládat své melody boys ve zbrani na míru a za vyhrané peníze pro ně nakupovat lepší pancéřování, silnější kanony anebo třeba účinnější maskování.
Velmi silným prvkem hry je technické zpracování. Díky plně 3D pohledu si totiž budete moci vychutnat nejen tanky a vojáky ze všech možných stran, ale také západy slunce, nebo bouřlivý slejvák, zkrápějící ruskou divočinu. Občas sice poznáte, že tady by se mohlo pár polygonů přidat a tady zase ubrat, ale když vám protivník přímo do kamery napálí laserový paprsek, tak jsou všechny argumenty sežehnuté na uhel. EndWar je prostě první opravdovou strategií nové generace, která nabídne dostatek zábavy jak zarytým vyznavačům Steel Panthers, tak akčně založeným masomleynů. Nejde o pokrok v mezích zákona, tohle je pořádný skok kupředu, za který by se nemusel stydět ani Jonathan Edwards. Jestli jste až doposud záviděli PCčkářům, kteří se před vámi vytahovali s perfektně odladěnými a do detailu propracovanými strategiemi, máte o argument víc, který jim můžete bez obav vmést do tváře.
